time flies

Nikdy jsem nevěřila svému tátovi, který mi už hezkých pár let opakuje, že čím jsme starší, tím nám čas utíká prostě rychleji. Když jsme byli malí, těšili jsme se z každého dne. K radosti nám stačil fakt, že odpoledne jdeme na hřiště a potkáme tam Aničku s Tondou, kteří mají zbrusu nové náčiní na stavbu hradu.

Ve škole jsme zjistili, že nějaký ten time management už je potřeba, protože když chci jít večer do kina, budu si ten pokoj muset uklidit den předem a nákup nových bot o den posunout. Neříkali jsme tomu ale takhle sofistikovaně, prostě jsme byli "busy".

V okamžiku, kdy jsme se dostali do opravdového pracovního procesu, jsme zjistili, že se z pracovní schůzky nemůžeme omluvit jako z tělocviku a prezentaci nelze přesunout jako přezkoušení z matiky. Čas od pondělí do pátku máme jasně rozškatulkovaný s vyměřeným časem na ranní běh, snídani, cestu do práce, oběd, návštěvu rodičů, ... Víkend se pak snažíme využít na 300 % a užít si to, co se nám do týdenního harmonogramu prostě už nevešlo. Ve výsledku jsme pak často unavenější. 

Možná proto, že stárneme, se snažíme stihnout víc věcí najednou, protože už nám prostě není 17. Možná proto, že stárneme, se snažíme užít si všeho mnohem víc. Možná proto, že si konečně začínáme užívat (stejně jako jízdu na řetízkáči po prvním ostychu), se nám ta jízda krátí.  Možná proto, že stárneme, si začínáme času mnohem víc vážit. 

Sledujete čas pozorně? Taky vám přijde, že včera byl víkend?