make a wish

make a wish

Snad neznám člověka, kterému by po otázce "co si přeješ k narozeninám/k Vánocům/k výročí" nevyvstalo něco na mysl. Cokoli. Více či méně splnitelného. Samozřejmě, mě nevyjímaje. Ve většině případů v určitém věku naštěstí zmoudříme a napadne nás něco, po čem toužíme déle, možná o tom občas i mluvíme a pořád si to ne a ne ze svého dospělého wishlistu odškrtnout. 

A potože rodiče a Ježíška můžeme prosit jen do určitého věku, nezbývá nám než si plnit přání sami. Vlastními silami. Navíc - tatry, barbie, kola a různé skládačky vystřídala mnohem zásadnější přání. Často trvalá, kterým omylem neurvete ruku, protože vám nejde obléct lesklý top, takže by to měl Ježíšek sakra těžké. Novou práci nebo přítelkyni v hračkářství nemají a tetování nebo psa byste si měli sakra rozmyslet. 

Já sama jsem měla štěstí. Snažím se vzpomenout sii na něco, po čem bych v dětství nebo v dospívání vroucně toužila a nedostala, nic zásadního mě nenapadá. V dospělosti už bych si pár bodů na seznam dala. A nemám na mysli zrovna nové boty.

Je mi tak trochu jasné a je to dobře, že nikdo z nás nepřestane z principu snít nebo si přát. S hračkami, s mobily nebo s oblečením je to ale jednodušší - dají se ušít, vyrobit nebo pošlete odkaz ne e-shop. Bojím se ale, že mi na seznamu zůstanou body jako jsou štěstí, úspěch nebo třeba spokojenost. Tomu se ani deset párů tenisek nevyrovná. 

first time in barcelona

first time in barcelona

no clichés

no clichés