no clichés

no clichés

Dvacet už mi bylo celkem dávno. Bolí mě záda. Bez brýlí už do kina nechodím. Používám krém na oči. Když si dám po večeři dezert, už vím, že budu muset uběhnout o pár kilometrů víc. A tím to rozhodně nekončí, s tímhle výčtem bych mohla pokračovat dlouho.

Na druhou stranu už nedělám ty stejné chyby jako ve dvaceti (občas). Sice už trochu s "křížkem po funuse", ale pravidelně si oblékám legíny = všechno špatné je pro něco dobré. Když se mi na fotce zachytí vrásky kolem očí, vím, že je to často od smíchu, takže to stálo za to. Za brýle se nikdo stydět nemusí. Díky nim si někdy můžu hrát na dvě osoby. A co bych z toho života měla, kdybych se neuměla odměnit, i když o mírách 90-60-90 si můžu nechat zdát.

I když mi bude zhruba do března trvat, než začnu používat 20"17", určitě na těch příštích dvanácti měsících najdu zase něco negativního i pozitivního. Navíc jsem vděčná, že v tom příští rok nebudu sama. Co vy?

Tak příští rok!

make a wish

make a wish

proti proudu

proti proudu