now, or never

now, or never

Teď, nebo nikdy? Naposledy si na tuhle otázku ve své hlavě pamatuju, když mě sestřenice nutily skočit z dvoumetrového skokánku do rybníka u prababičky na vesnici. Chvíli to trvalo, ale skočila jsem. Mám všechny ruce i nohy, a i když jsem si pěkně lokla, přežila jsem.

Proč jsem si vzpomněla na tuhle (už hodně dávnou) situaci? Čím jsem starší, tím jsou pro mě podobná rozhodnutí vyřešená ještě než je vyřknu, nebo hned poté končí ve škatulce "spíš ne". Je to jako na svahu. Když se pětileté škvrně řítí po sjezdovce a vy se uprostřed snažíte plužit, protože na lyžích stojíte po x letech. Zatímco si ten roztomilý chlapeček užívá, já už si maluju v hlavě různé scénáře, jak dopadnu. Stručně řečeno - on jede s vítrem ve vlasech téměř šusem dolů a já lehce plužím a dělám poctivé obloučky jako nás tenkrát na lyžáku učili.

Občas se ale naštěstí pořád dokážu nechat tak trochu unést. Když jsem chtěla před pár lety tetování, objednala jsem se a za dva dny bylo "vymalováno". V loni jsem šla téměř do mikáda, rozhodování a realizace okolo týdne.  Asi tři dny mi loňské léto stačily, abych začala pravidelně cvičit. Naproti tomu už pár let chci psa a pořád nic. Skoro ve třiceti neumím všeho nechat a jít dělat jenom to, co mě baví a nejen platí nájem. 

Jasně, jsou rozhodnutí a rozhodnutí. Když nevím, zda si dát čokoládovou nebo mangovou zmrzlinu, není to zase tak big deal. Když se ale zamyslím nad těmi složitějšími rozhodnutími, je fakt, že z 99 procent lituju těch "NIKDY" než těch "TEĎ". Občas bych neměla tolik přemýšlet, kývnout, a jít do toho. Máte to stejně?
 

coat - vintage, jacket - Promod, shirt - WINWINLOVE, jeans - LEVIS,
shoes - VANS, bag - KOZAK, glasses - KAIBOSH, swatch - CASIO

mezi řádky #1

mezi řádky #1

odečíst si pár let? asi ne, děkuju.

odečíst si pár let? asi ne, děkuju.