víte, co doopravdy chcete?

víte, co doopravdy chcete?

Hlavně mi, prosím, neříkejte, že chcete být především šťastní. Jasně, ve výsledku o to, doufám, usilujeme všichni, ale aby se tak stalo, musí se nám toho spoustu podařit, splnit.

Na základce jsem si, asi nakažená érou Ally McBealové, přála být právničkou, která se bude elegatně pohybovat na deseticentimetrových podpadcích v upnutém kostýmku po centru Prahy. Ani upřímně nevím, kdy mě to přešlo.

Dodělala jsem základku, střední, vysokou, začala na full-time pracovat. Už je to nějaký ten pátek a já si nedovedu ani teď, skoro ve třiceti, natož v patnácti, uvědomit, co doopravdy chci dělat. Navíc už si samu sebe pomalu představuju, jak v sobotu čekám na vnoučata a přeju si, abych jim měla co vyprávět a byli na mě pyšní. No jo, ale co?

Trochu závidím a obdivuji lidi, kteří objevili své nadání, vášeň, cestu a jdou si za tím. Uf, to znělo jak z nějaké motivační knížky, které opravdu nemám ráda (nic proti těm, kteří ano, jen to není pro mě). Kolikrát už jsem slyšela ve filmu nebo někde četla, jak je každý člověk jedinečný a podobně. Což o to, něco na tom bude, ale ne všichni může být Madonna, Oprah Winfrey, Coco Chanel, Marylin Monroe nebo Katharine Hepburn.

Když na to půjdu vylučovací metodou - zpívat neumím, kreslit taky ne, tancovat už vůbec (i když taneční jsem přežila). Představa, že mě naši pošlou do dramaťáku mě dost děsila, ale vzhledem k tomu, že jsem měla problém odrecitovat básničku i čertovi s Mikulášem = dvojčlennému publiku, to bylo pasé. Autobus doběhnu, na nějaký větší sportovní výkon to ale nevidím. Třeba na snowboardu jsem se nikdy neučila. Rozhodně nepatřím mezi ty zručnější = ponožky nezašívám, rovnou je vyhazuju (mamka mi vždycky říkala, že já  se rukama živit nemůžu). Uvařím si, něco málo upeču, ale jako na insta food profilech to u mě stoprocentně nevypadá. Jehel jsem se vždycky bála, takže o kariéře doktorky nebo tatérky nemohla být řeč. A v podobném duchu bych mohla pokračovat dál a dál a dál.

Co dodat. Asi ještě budu muset chvíli hledat (snad ne moc dlouho), abych dělala něco co mě baví, má to smysl a abych jednou měla na stará kolena co vyprávět.

jeans jacket - TOPMAN, skirt - secondhand, sneakers - Nike,
bag - Topshop, T-Shirt - H&M

plánování

plánování

mezi řádky #1

mezi řádky #1