#whomademyclothes

Nejsem typ, co dodržuje diety, i když to je (nebo kdysi bylo) zrovna v kurzu. Kdyby se nikdo nedíval, občas bych vytáhla kousek čokolády nebo si u babičky dala potají  svíčkovou. Během uplynulého (Fashion Revolution) týdne na mě vykukovaly výrazy "slow fashion", recyklace, "sustainable fashion" a podobná slova tak často, až jsem měla až špatné svědomí jako kdyby mě v tu chvíli někdo přistihl, jak se láduji dortem. 

Myslím, že je to o věku. V patnácti jsem ještě neuměla tolik posoudit hodnotu peněz a lidské práce, nenavštívila jsem tolik míst mimo vlastní zemi a to, co bude za deset let mi přišlo až příliš vzdálené. Ve dvaceti jsme (předpokládám) všichni začali zjišťovat, že je v životě je něco za něco. A když už máte za sebou první pracovní zkušenosti a víte, že už máte objektivně jednu třetinu života za sebou, dojde vám, že kvalita převyšuje kvantitu. A nemusí jít jen o oblečení, vezměme si i takové přátelství. 

Snad to nedopadne jako s tou dietou, kdy lidi chtějí rychle shodit do plavek, protože si o tom čtou v lifestylových časopisech a také, že za pár měsíců vyráží na vysněnou dovolenou. Příště by se z Fashion Revolution Weeku mohl stát celý měsíc a pak  ....